Zákon č. 167/2008 Sb.

Co zákon o ekologické újmě požaduje:

Zákon definuje ekologickou újmu a stanoví povinnosti pro případ bezprostřední hrozby ekologické újmy (tzv. preventivní opatření - § 6 zákona) a pro případ vzniku resp. zjištění již existující ekologické újmy (tzv. nápravná opatření - § 7 zákona). 

Povinnosti se týkají subjektů vykonávajících provozní činnosti dle přílohy č.1 k zákonu o ekologické újmě.

Povinnosti se týkají i toho, kdo nevykonává žádnou z provozních činností v příloze 1 k zákonu, pokud takový subjekt již způsobil ekologickou újmu na chráněných druzích živočichů či rostlin nebo vyvolal bezprostřední hrozbu takové újmy a to jakoukoli činností.

Bezprostřední hrozbou ekologické újmy není sám fakt, že někdo provozuje například sklad olejů či sklad NCHLP, pokud je sklad řádně zabezpečen a nedochází k úniku skladovaných látek! Bezprostřední hrozba znamená, že nezasáhne-li se, újma nastane (tedy typicky znečištěná vodohospodářsky nezabezpečená betonová plocha, kdy v důsledku nečinnosti hrozí spláchnutí závadných látek deštěm do horninového prostředí, čímž teprve vzniká "nepříznivá měřitelná změna přírodního zdroje" = ekologická újma). Za "normálních" okolností se tedy subjektů § 6 zákona (preventivní opatření) netýká. 

Všech subjektů provozujících činnosti dle přílohy č.1 k zákonu o ekologické újmě se týká povinnost stanovená v ust. § 14 zákona - finanční zajištění (případných) preventivních či nápravných opatření. Kdo vykonává výše uvedenou provozní činnost, je povinen "zabezpečit finanční zajištění k náhradě nákladů podle tohoto zákona". Zákon nestanoví formu finančního zabezpečení, v praxi půjde nejčastěji o sjednání tzv. bankovních záruk či uzavření pojištění. Výše finančního zajištění má vyplynout z hodnocení rizik provozní činnosti. Toto hodnocení rizik je provozovatel povinen provést jednorázově s účinností od 1.1.2013 (účinnost ust. § 14). Způsob hodnocení rizik je stanoven nařízením vlády č. 295/2011 Sb., které nabylo účinnosti dne 1.1.2012.

Výjimky:

Finanční zajištění není povinen zabezpečit provozovatel, který prokáže na základě hodnocení rizik, že provozní činností může způsobit ekologickou újmu, jejíž náprava si vyžádá náklady nižší než 20 mil. Kč. V metodickém pokynu MŽP je za takového provozovatele považován ten, který nedosáhne v základním hodnocení více než 50 bodů. Pro tento předpoklad (automaticky prezentovaný metodickými tvůrci nařízení vlády) neexistuje podpůrné ustanovení právního předpisu. Není stanoven vztah mezi body a Kč, nikde není napsáno, že provozovatel se 30 body základního hodnocení nemůže způsobit ekologickou újmu nad 20 mil. Kč. Respektive, nikde (kromě metodického pokynu) není ustanovení, že kdo má do 50 bodů, nemusí zabezpečovat finanční zajištění.

Finanční zajištění  dále není povinen zabezpečit provozovatel, který sice může způsobit provozní činností ekologickou újmu, jejíž náprava si vyžádá náklady vyšší než 20 mil. Kč, ale současně je registrován v programu EMAS nebo má certifikovaný systém environmentálního řízení podle souboru norem ČSN EN ISO 14 001 nebo prokazatelně zahájil činnosti potřebné pro zaregistrování resp. pro získání příslušného certifikátu. 

Finanční zajištění není povinen zabezpečit ani provozovatel, který vypouští odpadní vody, které neobsahují nebezpečné závadné látky nebo zvlášť nebezpečné závadné látky.

Úplné znění zákona č. 167/2008 Sb., o předcházení ekologické újmě a o její nápravě